Techmania Science center v Plzni láká návštěvníky na technologické zázraky prožité na vlastní kůži. Málokdo z nich ale ví, že vznikající planetárium, zatím poslední velký projet Techmanie, je samo o sobě technickou senzací. Planetárium a virtuárium bude operovat s jedním z nejmodernějších promítacích systémů na světě, který umožní unikátní 3D projekce na kulovou plochu. Tu plzeňská Techmanie získá díky nasazení bednění Doka.
Tiskové oddělení
Dvě kopule planetária vznikají jako monolitické betonové struktury bez vzájemného kontaktu – a to i přes to, že jsou do sebe zaklíněny v jedné třetině. Při průměrech kopulí jedenáct a sedmnáct a půl metru je jasné, že nejde o jednoduchý stavební úkol – a to od projektu bednění až po finální úpravu odbedněných ploch.
Bednění kopule bylo připraveno na míru projektu v dílnách České Doky a truhláři jeho výrobou strávili více než měsíc času. Pečlivá práce se ale vyplatila, protože samotné obednění malé kopule pak trvalo pouhé čtyři dny a odbedňovat bylo možné za týden. Velká kopule v době uzávěrky časopisu ještě odlitá není, přece jen její povrch měří téměř pět set metrů čtverečních a její stavba je tak mnohem náročnější.
Samotné bednění je tvořeno deskami Doka 3SO, nařezanými na kónické proužky, které jsou napruženy na kruhové ramenáty. Ty pak jsou montovány na řadu paždíků. Právě kvůli kulovému tvaru bednění je pnutí v kopuli obrovské a ani prázdninové výkyvy teplot a zejména proměnné vlhkosti dřevěnému bednění příliš neprospívají. I s tím se ale při projektování počítalo, a tak je konstrukce dostatečně tuhá, aby všechny tyto letní rozmary počasí bednění vydrželo.
Menší kopule o průměru jedenáct metrů byla betonována ve dvou výškových taktech, přičemž vnitřní bednění kopule o povrchu 127 metrů čtverečních bylo montováno najednou, vnější pak ve dvou krocích. I když je tento postup relativně finančně náročnější, rozhodně se vyplatí, protože je pro realizační tým stavby jednodušší a celkově na staveništi šetří čas.
U velké kopule jsou vnější panely od třetího taktu zavěšeny na už odbedněném prstenci, vnitřní panely pak jsou vynesené podpůrnými věžemi Staxo 100. Vzhledem k velikosti kopule – průměr má sedmnáct metrů – by nebylo hospodárné bednit ji vcelku, a tak bylo nutné naplánovat správný počet taktů i vyrobit optimálně nasaditelné sady bednění. Taktů je nakonec šest – čtyři s oboustranným bedněním, kde ke slovu přišel opět samozhutnitelný beton (SCC) a dva takty, kde bude využito pouze vnitřního bednění a betonováno bude tradiční betonovou směsí s vibrováním. Zajímavostí je, že pro první čtyři výškové takty byly použity stejné sady bednění, které se po odbednění předchozího taktu pouze na místě upravily na menší průměr a větší sklon prstence.
Bednění kopule nemá v našich zemích obdobu a běžné není ani v blízkém okolí. I proto Doka vysílala na stavbu průběžně nejen montážního technika z dílny na zakázkové bednění Doka, ale také projektanta, který bednění navrhoval. Budování bednění pak dohlížel i geodet, který sledoval správné umístění dle plánů celé stavby.
V budoucnu bude z kopulí vidět jen málo, budou totiž zastavěné v replice původní budovy, která vzniká kolem nich. Nasazení odborníků na bednění z firmy Doka ale jistě přinese jednu věc: mnoho radosti u návštěvníků plzeňské Techmanie, kteří budou moci navštívit planetárium a virtuárium. Plzni pak přinese další unikát do sbírky: takových staveb je totiž na světě méně než deset.
Bednění kopule bylo připraveno na míru projektu v dílnách České Doky a truhláři jeho výrobou strávili více než měsíc času. Pečlivá práce se ale vyplatila, protože samotné obednění malé kopule pak trvalo pouhé čtyři dny a odbedňovat bylo možné za týden. Velká kopule v době uzávěrky časopisu ještě odlitá není, přece jen její povrch měří téměř pět set metrů čtverečních a její stavba je tak mnohem náročnější.
Samotné bednění je tvořeno deskami Doka 3SO, nařezanými na kónické proužky, které jsou napruženy na kruhové ramenáty. Ty pak jsou montovány na řadu paždíků. Právě kvůli kulovému tvaru bednění je pnutí v kopuli obrovské a ani prázdninové výkyvy teplot a zejména proměnné vlhkosti dřevěnému bednění příliš neprospívají. I s tím se ale při projektování počítalo, a tak je konstrukce dostatečně tuhá, aby všechny tyto letní rozmary počasí bednění vydrželo.
Technologie bednění kupolovitých tvarů
U kupolovitého tvaru je více než kdy jindy důležité pečlivé plánování každého detailu bednění. Povrch totiž není ani v jednom směru rovinný, není tak možné udělat jednoduchý rovný rošt s ramenáty s jedním zakřivením. Je třeba počítat se záměrem architekta i možnostmi bednicích forem, které musí být dimenzovány přesně podle typu použitého betonu. V tomto případě se obě kopule díky nemožnosti vibrování z větší části betonovaly samozhutnitelným betonem (SCC). U něj sice odpadne starost s vibrováním, ale na druhou stranu beton vytváří vyšší tlak na bednění a je tedy třeba se zaměřit na vyšší tuhost konstrukce. Kvůli ohybu do všech stran je samozřejmostí nutnost plánovat a vytvářet projekt ve trojdimenzionálním pohledu. Jednoduchá není ani příprava nasazení podpůrných věží, které sice nejsou atypicky stavěné, ale musí být postaveny radiálně a samozřejmě musí podpírat každý jednotlivý panel. Plánování a výroba bednění pro kopule tak zabraly stovky hodin.Menší kopule o průměru jedenáct metrů byla betonována ve dvou výškových taktech, přičemž vnitřní bednění kopule o povrchu 127 metrů čtverečních bylo montováno najednou, vnější pak ve dvou krocích. I když je tento postup relativně finančně náročnější, rozhodně se vyplatí, protože je pro realizační tým stavby jednodušší a celkově na staveništi šetří čas.
U velké kopule jsou vnější panely od třetího taktu zavěšeny na už odbedněném prstenci, vnitřní panely pak jsou vynesené podpůrnými věžemi Staxo 100. Vzhledem k velikosti kopule – průměr má sedmnáct metrů – by nebylo hospodárné bednit ji vcelku, a tak bylo nutné naplánovat správný počet taktů i vyrobit optimálně nasaditelné sady bednění. Taktů je nakonec šest – čtyři s oboustranným bedněním, kde ke slovu přišel opět samozhutnitelný beton (SCC) a dva takty, kde bude využito pouze vnitřního bednění a betonováno bude tradiční betonovou směsí s vibrováním. Zajímavostí je, že pro první čtyři výškové takty byly použity stejné sady bednění, které se po odbednění předchozího taktu pouze na místě upravily na menší průměr a větší sklon prstence.
Bednění kopule nemá v našich zemích obdobu a běžné není ani v blízkém okolí. I proto Doka vysílala na stavbu průběžně nejen montážního technika z dílny na zakázkové bednění Doka, ale také projektanta, který bednění navrhoval. Budování bednění pak dohlížel i geodet, který sledoval správné umístění dle plánů celé stavby.
V budoucnu bude z kopulí vidět jen málo, budou totiž zastavěné v replice původní budovy, která vzniká kolem nich. Nasazení odborníků na bednění z firmy Doka ale jistě přinese jednu věc: mnoho radosti u návštěvníků plzeňské Techmanie, kteří budou moci navštívit planetárium a virtuárium. Plzni pak přinese další unikát do sbírky: takových staveb je totiž na světě méně než deset.
Máte otázky k příspěvku? Kontaktujte nás!