Určitě přijdou nové kapitoly, jako třeba lešení nebo pokračující digitalizace. Ale rozhodně budeme chtít i nadále zákazníky podporovat bedněním, protože to je náš klíčový produkt. A já si myslím, že to jsou špičkové produkty a jako zástupce společnosti Doka si mám právo myslet, že žádné lepší na trhu neexistují, říká v rozhovoru Karel Novotný, jednatel společnosti Česká Doka.
Bývalý jednatel, pan Karel Novotný, mluvil v rozhovoru o rodinné atmosféře. Dá se na ni vztáhnout i to, že ty jsi jako další jednatel Novotný jakýmsi „následníkem trůnu“?
Následník trůnu pro mě zní poměrně buržoazně, přiznám se. A navíc následníkem nejsem, protože ten vývoj byl víceméně náhodný. Začal jsem ve firmě v technickém oddělení, pak jsem dělal obchod a přes následné vedení těchto oddělení se vyvinul dál. Určitě to nebylo nikterak prvoplánovité a určitě bych nechtěl rodinu Novotných nějak srovnávat s rodinou Umdasch. Čili tady bych spíš tu rodinnou atmosféru vyzvedl jako celek, protože se všemi kolegy jsme vždy byli velmi úzce spolupracující tým, kde vztahy byly založené na podání ruky, domluvě, slibu, splnění toho co jsme slíbili a na nějaké osobní zodpovědnosti. Což samozřejmě velmi úzce korespondovalo s atmosférou, která byla v mateřském závodu.
Vyjmenoval jsi spoustu pozic, co jsi ve společnosti Doka zastával. Pokud ale vím, původně jsi přišel jen vymalovat kanceláře?
V té době jsem byl na vysoké škole a společně s kamarádem jsme měli malou firmičku, v rámci které jsme tapetovali, malovali a dělali podobné práce. Jako zakázku jsme dostali "keft", a to namontovat nějaké stoly v té době založené společnosti Česká Doka. *Takže je to ve podstatě pravda.
Pak už jsi ale ve společnosti zakotvil. Jaká pozice tě nejvíc naplňovala?
Já bych řekl, že jsem prošel několika euforickými obdobími. V první vlně mi bylo úplně jedno, co dělám, protože všechno bylo nové. Viděl jsem poprvé mobilní telefon, měl jsem možnost naťukat a poslat první fax, začaly se instalovat první počítače. Všechny tyhle věci byly nové a dávaly mi obrovský smysl. Ve spojení se zahraniční firmou a úžasnými vztahy nejen mezi námi, ale i mezi naší a mateřskou firmou to bylo prostě euforické období, které mi dalo nejvíc.
Druhá euforie, která mě jednoznačně obrovským způsobem zasáhla, byl obchod. Kontakt se zákazníky, kontakt s trhem. Snaha přinést náš, myslím si, perfektní a kvalitní produkt k našim zákazníkům. A nedělat obchod pro peníze, ale prostě pomoci, být zákazníkům partnerem a společně přinést zajímavé stavby a cítit se se zákazníky jako taková širší rodina. A jsem rád, že takové vztahy trvají mezi námi a našimi zákazníky dodnes.
Ta třetí věc pak byla technická stránka a kontakt s centrálou, kde jsem měl možnost dokonce rok pracovat. Hodně mi dalo budování kontaktů s partnery, dneska můžu říci kamarády z oddělené statiky, vývoje, techniky… můžu říci, že jsem se tam také poprvé setkal s výrobnou atypického bednění. To mi hodně dalo a třeba konkrétně atypické bednění jsem pojal jako svůj vzor a záhy jsem ji založil u nás.
Že jsi velkým propagátorem „fertigesvisu“ tedy výrobny zvláštního bednění je známo.
Já myslím, že každá firma musí mít něco, čím je jedinečná a tohle je přesně to, co je pro společnost Doka typické. Vždyť už ve svém počátku samotná rakouská Doka vznikla z toho historického „tischelerei“, ze stolařství. A myslím si, že to ve firmě zanechalo určitou stopu. Vytvoření něčeho co je unikátní, co se nedá nahradit nějakou všeobecnou stavebnicí to je právě to, co dělá naší společnost jedinečnou. A druhý důvod je, že sám jsem schopen vyrobit věci ze dřeva a rád to dělám. Tohle spojení, zvlášť pokud máme k dispozici technologie jako je CNC, je mi osobně velmi blízké, a proto to ve firmě prosazuji. A myslím si, že u zákazníků to má úspěch a dokáží to mnozí velmi pozitivně ocenit, protože jim pomáháme realizovat jedinečné a unikátní projekty.
Je nějaký projekt, na který jsi obzvlášť hrdý?
Těch projektů bylo strašně moc a o některých už byla zmínka v rozhovoru s tátou. Ale za takové svoje vítězství, řekl bych, považuji například most prováděný metodou letmé betonáže v Prosmykách. Tady byl v celosvětové premiéře nasazen vlastní Doka vozík pro letmou betonáž. Samozřejmě už předtím existovaly konkurenční nebo partnerské produkty, které Doka využívala a jen jim dodávala bednění, ale tady jsme našli možnost, abychom našim zákazníkům prvně nabídli takový produkt z vlastního portfolia. To byla veliká zkušenost, tvůrčí činost a radost z dobře odvedené práce.
Jako další projekt můžu zmínit další most, a to Nové Spojení v Praze, což je myslím největší čtyřkolejný most v Evropě. Stavba přinesla hromadu zkušeností a výzev a byly tam nasazeny nejrůznější složité technologie. Můžeme se bavit třeba o ochraně armatur v betonu, na kterou byly z Francie objednávány speciální chráničky, protože projíždějící vlaky generují elektromagnetické pole, které napomáhá korozi výztuže. Zjistilo se také, že tam jsou nějaké podzemní stavby, takže ani podpírat jsme nemohli tak, jak jsme plánovali. Nakonec jsme ale vše vyřešili a Nové spojení slouží ke spokojenosti všech. Za zmínku určitě stojí i spousta staveb z pohledového betonu, různé neobvyklé tvary nebo třeba první použití samozhutnitelného betonu. Pro ten jsme vyvinuli speciální díl pro čerpání betonu odspodu. Tohle všechno byly věci, které byly naprosto nové, unikátní a fajnové.
Nové věci přicházejí stále rychleji. A nejedná se jen o technologie, ale i hardware. V nejbližší době například čeká český trh zavedení lešení Doka, respektive AT-PAC.
Co se lešení týká, tak to je věc, která pro mě byla příjemným překvapením. V době, kdy se firma rozbíhala, jsme viděli, že oblast trhu s lešením je velmi dynamicky se rozvíjející. Bylo jasné, že každý stavebník lešení potřebuje. A je jedno, jestli je to v souvislosti s bedněním, kdy je třeba z lešení armovat, nebo pro fasádu, pro přístup ke stropům… prostě na každé stavbě je lešení dříve či později potřeba. My jsme po něm volali, ale Doka tenktár se rozhodla tímto směrem nejít. Teď konečně přišla šance a my ten produkt máme a brzy budeme mít v nabídce. Já za ním stojím, protože celkově je ten systém dobrý a rozhodně má co stavebníkům nabídnout. Uvidíme, jestli se nám podaří dorovnat to třicetileté zpoždění, co na trhu máme.
Není to jen lešení, ale velký boom zažívají různé technologie a třeba automatizace a robotizace. V Rakousku třeba máme automatický sklad. Jak v tomhle vidíš vývoj?
Už jsem zmínil, že největší devizou, které si v životě vážím, je pro mě partnerství s lidmi a komunikace s nimi. A nemyslím si, že tenhle pocit z dobře vykonané práce může mít robot. Takže pokud nás práce má bavit, pak v ní vždy musí být zachovaný lidský rozměr. Stroje nám samozřejmě můžou výrazně pomáhat, zmínil jsem třeba CNC frézu ve výrobně atypického bednění. Je pravda, že ani nejšikovnější tesař nedokáže vyříznout prvky absolutně přesně, ten stroj ano. To ale neznamená, že by člověk neměl té mašině vládnout a říkat jí co a kdy má dělat. A pak ten člověk musí jít a ten produkt smontovat a přinést k účelu. Kooperace mezi stroji a lidmi je určitě benefitem. Ale musí to být k užitku a nesmí tam chybět ten lidský rozměr.
Několikrát jsi zmínil, že lidi jsou nevětší devizou. Jak vnímáš současný Doka tým?
Rozhodně pozitivně. Spousta kolegů tady funguje dlouhodobě, což je samozřejmě určitá vizitka firmy. Kdyby se firma ke svým zaměstnancům chovala nedobře, tak by tady asi nezůstávali tak dlouho. V našich skladech je třeba poměrně časté že, tady jsou celé rodiny, táta a dva synové… těžko by sem asi kolegové vodili svoje příbuzné nebo dobré kamarády, kdyby tady nebyl dobrý tým a nebyli jsme dobrá firma. Toho si velmi vážím.
Pak je potřeba zmínit, že přicházejí nové technologie, nové procesy a nové digitální možnosti. A ty nemůžou zůstávat jen na tom starém týmu, my se musíme rozšiřovat o nové talenty a mladé lidi. Jsem ale rád, že ta parta, co tady funguje, je fajn a každý se snaží svým dílem přispět ke společnému výsledku a že tým je připravený pro budoucí čas, abychom plnili to, co od nás trh i zákazníci budou požadovat. V uplynulých třiceti letech jsme se s tím dokázali poprat, jak věřím, úspěšně.
Jakých vlastně bylo těch 30 let, když se letmo ohlédneš?
Dalo by se říci, že to byla krásná doba. Byly fantastické začátky, kdy všechno bylo nové. Zvlášť po době, kdy jsme byli omezení komunismem, jsme najednou mohli cestovat a vidět, že za tou železnou oponou je jiný svět. Svět, ve kterém žijí fantastičtí lidé, mají úžasné produkty a nápady. A že ten kapitalista je šťastný, když má partnera, se kterým může spolupracovat, a že to není ten vykořisťovatel, jak nám ho vykreslovali. To byla úžasná doba a možnosti seberealizace i realizace projektů a růstu firmy. To mě jednoznačně pozitivně ovlivnilo, To se dá těžko něčím v životě nahradit.
Za třicet let, co jsem ve společnosti, jsem toho zažil hodně. Viděl jsem, jak se vyvíjí vztahy mezi zaměstnanci a zákazníky, jak se vyvíjí naše produkty i celý stavební sektor, jak nám přibývají pobočky a zkušenosti. To byla neocenitelná zkušenost, a kdybych prošel více firem, určitě bych nemohl mít tak ucelený pohled. A co náš čeká v budoucnosti? To se teprve ukáže.
Co myslíš, že se v budoucnu ukáže?
Já bych rád, aby se mi splnila některá přání. Například dál pozitivně budovat vztahy mezi zaměstnanci a zákazníky, snaha být našim partnerům opravdovým přínosem. Pro mě vždycky byl stranou byznys, produkování peněz a dělání kšeftů. Důležitější pro mě bylo vytvořit řešení, být zodpovědným partnerem, dodržet to, co slíbíme. To jsou věci, které by měly jednoznačně platit a být stále na prvním místě. Dnes i zítra. I za dalších třicet let. //
Následník trůnu pro mě zní poměrně buržoazně, přiznám se. A navíc následníkem nejsem, protože ten vývoj byl víceméně náhodný. Začal jsem ve firmě v technickém oddělení, pak jsem dělal obchod a přes následné vedení těchto oddělení se vyvinul dál. Určitě to nebylo nikterak prvoplánovité a určitě bych nechtěl rodinu Novotných nějak srovnávat s rodinou Umdasch. Čili tady bych spíš tu rodinnou atmosféru vyzvedl jako celek, protože se všemi kolegy jsme vždy byli velmi úzce spolupracující tým, kde vztahy byly založené na podání ruky, domluvě, slibu, splnění toho co jsme slíbili a na nějaké osobní zodpovědnosti. Což samozřejmě velmi úzce korespondovalo s atmosférou, která byla v mateřském závodu.
Vyjmenoval jsi spoustu pozic, co jsi ve společnosti Doka zastával. Pokud ale vím, původně jsi přišel jen vymalovat kanceláře?
V té době jsem byl na vysoké škole a společně s kamarádem jsme měli malou firmičku, v rámci které jsme tapetovali, malovali a dělali podobné práce. Jako zakázku jsme dostali "keft", a to namontovat nějaké stoly v té době založené společnosti Česká Doka. *Takže je to ve podstatě pravda.
Pak už jsi ale ve společnosti zakotvil. Jaká pozice tě nejvíc naplňovala?
Já bych řekl, že jsem prošel několika euforickými obdobími. V první vlně mi bylo úplně jedno, co dělám, protože všechno bylo nové. Viděl jsem poprvé mobilní telefon, měl jsem možnost naťukat a poslat první fax, začaly se instalovat první počítače. Všechny tyhle věci byly nové a dávaly mi obrovský smysl. Ve spojení se zahraniční firmou a úžasnými vztahy nejen mezi námi, ale i mezi naší a mateřskou firmou to bylo prostě euforické období, které mi dalo nejvíc.
Druhá euforie, která mě jednoznačně obrovským způsobem zasáhla, byl obchod. Kontakt se zákazníky, kontakt s trhem. Snaha přinést náš, myslím si, perfektní a kvalitní produkt k našim zákazníkům. A nedělat obchod pro peníze, ale prostě pomoci, být zákazníkům partnerem a společně přinést zajímavé stavby a cítit se se zákazníky jako taková širší rodina. A jsem rád, že takové vztahy trvají mezi námi a našimi zákazníky dodnes.
Ta třetí věc pak byla technická stránka a kontakt s centrálou, kde jsem měl možnost dokonce rok pracovat. Hodně mi dalo budování kontaktů s partnery, dneska můžu říci kamarády z oddělené statiky, vývoje, techniky… můžu říci, že jsem se tam také poprvé setkal s výrobnou atypického bednění. To mi hodně dalo a třeba konkrétně atypické bednění jsem pojal jako svůj vzor a záhy jsem ji založil u nás.
Že jsi velkým propagátorem „fertigesvisu“ tedy výrobny zvláštního bednění je známo.
Já myslím, že každá firma musí mít něco, čím je jedinečná a tohle je přesně to, co je pro společnost Doka typické. Vždyť už ve svém počátku samotná rakouská Doka vznikla z toho historického „tischelerei“, ze stolařství. A myslím si, že to ve firmě zanechalo určitou stopu. Vytvoření něčeho co je unikátní, co se nedá nahradit nějakou všeobecnou stavebnicí to je právě to, co dělá naší společnost jedinečnou. A druhý důvod je, že sám jsem schopen vyrobit věci ze dřeva a rád to dělám. Tohle spojení, zvlášť pokud máme k dispozici technologie jako je CNC, je mi osobně velmi blízké, a proto to ve firmě prosazuji. A myslím si, že u zákazníků to má úspěch a dokáží to mnozí velmi pozitivně ocenit, protože jim pomáháme realizovat jedinečné a unikátní projekty.
Je nějaký projekt, na který jsi obzvlášť hrdý?
Těch projektů bylo strašně moc a o některých už byla zmínka v rozhovoru s tátou. Ale za takové svoje vítězství, řekl bych, považuji například most prováděný metodou letmé betonáže v Prosmykách. Tady byl v celosvětové premiéře nasazen vlastní Doka vozík pro letmou betonáž. Samozřejmě už předtím existovaly konkurenční nebo partnerské produkty, které Doka využívala a jen jim dodávala bednění, ale tady jsme našli možnost, abychom našim zákazníkům prvně nabídli takový produkt z vlastního portfolia. To byla veliká zkušenost, tvůrčí činost a radost z dobře odvedené práce.
Jako další projekt můžu zmínit další most, a to Nové Spojení v Praze, což je myslím největší čtyřkolejný most v Evropě. Stavba přinesla hromadu zkušeností a výzev a byly tam nasazeny nejrůznější složité technologie. Můžeme se bavit třeba o ochraně armatur v betonu, na kterou byly z Francie objednávány speciální chráničky, protože projíždějící vlaky generují elektromagnetické pole, které napomáhá korozi výztuže. Zjistilo se také, že tam jsou nějaké podzemní stavby, takže ani podpírat jsme nemohli tak, jak jsme plánovali. Nakonec jsme ale vše vyřešili a Nové spojení slouží ke spokojenosti všech. Za zmínku určitě stojí i spousta staveb z pohledového betonu, různé neobvyklé tvary nebo třeba první použití samozhutnitelného betonu. Pro ten jsme vyvinuli speciální díl pro čerpání betonu odspodu. Tohle všechno byly věci, které byly naprosto nové, unikátní a fajnové.
Nové věci přicházejí stále rychleji. A nejedná se jen o technologie, ale i hardware. V nejbližší době například čeká český trh zavedení lešení Doka, respektive AT-PAC.
Co se lešení týká, tak to je věc, která pro mě byla příjemným překvapením. V době, kdy se firma rozbíhala, jsme viděli, že oblast trhu s lešením je velmi dynamicky se rozvíjející. Bylo jasné, že každý stavebník lešení potřebuje. A je jedno, jestli je to v souvislosti s bedněním, kdy je třeba z lešení armovat, nebo pro fasádu, pro přístup ke stropům… prostě na každé stavbě je lešení dříve či později potřeba. My jsme po něm volali, ale Doka tenktár se rozhodla tímto směrem nejít. Teď konečně přišla šance a my ten produkt máme a brzy budeme mít v nabídce. Já za ním stojím, protože celkově je ten systém dobrý a rozhodně má co stavebníkům nabídnout. Uvidíme, jestli se nám podaří dorovnat to třicetileté zpoždění, co na trhu máme.
Není to jen lešení, ale velký boom zažívají různé technologie a třeba automatizace a robotizace. V Rakousku třeba máme automatický sklad. Jak v tomhle vidíš vývoj?
Už jsem zmínil, že největší devizou, které si v životě vážím, je pro mě partnerství s lidmi a komunikace s nimi. A nemyslím si, že tenhle pocit z dobře vykonané práce může mít robot. Takže pokud nás práce má bavit, pak v ní vždy musí být zachovaný lidský rozměr. Stroje nám samozřejmě můžou výrazně pomáhat, zmínil jsem třeba CNC frézu ve výrobně atypického bednění. Je pravda, že ani nejšikovnější tesař nedokáže vyříznout prvky absolutně přesně, ten stroj ano. To ale neznamená, že by člověk neměl té mašině vládnout a říkat jí co a kdy má dělat. A pak ten člověk musí jít a ten produkt smontovat a přinést k účelu. Kooperace mezi stroji a lidmi je určitě benefitem. Ale musí to být k užitku a nesmí tam chybět ten lidský rozměr.
Několikrát jsi zmínil, že lidi jsou nevětší devizou. Jak vnímáš současný Doka tým?
Rozhodně pozitivně. Spousta kolegů tady funguje dlouhodobě, což je samozřejmě určitá vizitka firmy. Kdyby se firma ke svým zaměstnancům chovala nedobře, tak by tady asi nezůstávali tak dlouho. V našich skladech je třeba poměrně časté že, tady jsou celé rodiny, táta a dva synové… těžko by sem asi kolegové vodili svoje příbuzné nebo dobré kamarády, kdyby tady nebyl dobrý tým a nebyli jsme dobrá firma. Toho si velmi vážím.
Pak je potřeba zmínit, že přicházejí nové technologie, nové procesy a nové digitální možnosti. A ty nemůžou zůstávat jen na tom starém týmu, my se musíme rozšiřovat o nové talenty a mladé lidi. Jsem ale rád, že ta parta, co tady funguje, je fajn a každý se snaží svým dílem přispět ke společnému výsledku a že tým je připravený pro budoucí čas, abychom plnili to, co od nás trh i zákazníci budou požadovat. V uplynulých třiceti letech jsme se s tím dokázali poprat, jak věřím, úspěšně.
Jakých vlastně bylo těch 30 let, když se letmo ohlédneš?
Dalo by se říci, že to byla krásná doba. Byly fantastické začátky, kdy všechno bylo nové. Zvlášť po době, kdy jsme byli omezení komunismem, jsme najednou mohli cestovat a vidět, že za tou železnou oponou je jiný svět. Svět, ve kterém žijí fantastičtí lidé, mají úžasné produkty a nápady. A že ten kapitalista je šťastný, když má partnera, se kterým může spolupracovat, a že to není ten vykořisťovatel, jak nám ho vykreslovali. To byla úžasná doba a možnosti seberealizace i realizace projektů a růstu firmy. To mě jednoznačně pozitivně ovlivnilo, To se dá těžko něčím v životě nahradit.
Za třicet let, co jsem ve společnosti, jsem toho zažil hodně. Viděl jsem, jak se vyvíjí vztahy mezi zaměstnanci a zákazníky, jak se vyvíjí naše produkty i celý stavební sektor, jak nám přibývají pobočky a zkušenosti. To byla neocenitelná zkušenost, a kdybych prošel více firem, určitě bych nemohl mít tak ucelený pohled. A co náš čeká v budoucnosti? To se teprve ukáže.
Co myslíš, že se v budoucnu ukáže?
Já bych rád, aby se mi splnila některá přání. Například dál pozitivně budovat vztahy mezi zaměstnanci a zákazníky, snaha být našim partnerům opravdovým přínosem. Pro mě vždycky byl stranou byznys, produkování peněz a dělání kšeftů. Důležitější pro mě bylo vytvořit řešení, být zodpovědným partnerem, dodržet to, co slíbíme. To jsou věci, které by měly jednoznačně platit a být stále na prvním místě. Dnes i zítra. I za dalších třicet let. //
Máte otázky k příspěvku? Kontaktujte nás!