Naše bednění stavebníkům neuvěřitelně usnadnilo práci. Pro stavebnictví byl nástup systémových bednění obrovský zlom. Když jsem ještě pracoval na technickém rozvoji jedné z největších tuzemských stavebních firem, občas přišel projekt, ve kterém osvícený architekt navrhl monolitické části. Okamžitě se sešla takzvaná racionalizační komise, která projekt hned předělala na prefabrikáty. Architekti se těšili na možnosti, které by jim monolit přinesl, a my jim to umožnili. Říká v rozhovoru Karel Novotný, bývalý jednatel společnosti.
Tiskové oddělení
Vy patříte mezi první zaměstnance společnosti Doka v ČR. Jak jste se k tomu vlastně dostal?
Rozhodl jsem se, že chci pro Doku pracovat, když jsem se seznámil s tímto bedněním na jedné velké stavbě u bývalého zaměstnavatele. Přesvědčil mě produkt a přesvědčili mě i lidi kolem něj. Mezi ty lidi patřil například pan Klodner, který sice nebyl stavař, ale dokázal výborně zprostředkovat komunikaci mezi zákazníkem a rakouskou firmou, a to včetně technických detailů.
Česká Doka byla založená 17. června 1993. Jaké byly ty úplně první chvíle?
Zkraje nás bylo pět. Jednatelem byl pan Šitner, který už dříve pracoval v Rakousku ve společnosti Doka, já byl technik a měli jsme další tři obchodní zástupce. Sídlo jsme měli v pronajaté kanceláři v Praze 4. Postupně jsme obcházeli stavebníky a ukazovali jim výhody systémového bednění. Pro ně to byla úplná novinka a zájem byl veliký. Zákazníky jsme tak získávali poměrně snadno, ale museli jsme také dodržet slovo a dodat jim materiál na stavby. Ten se vozil nejprve přímo z Rakouska, ale po stavbách už se nevracel a zůstával u nás. Logicky jsme tak potřebovali skladové a servisní prostory, které jsme si záhy pronajali v Uhříněvsi. A pak to vlastně všechno pořádně začalo.
Měli jsme sklad, kde se čistil a připravoval materiál. Tam nastoupil Michal Petras, který se záhy potřeboval vybavit dalším týmem. Přišli noví technici, jako například Vašek Lorenc, který jako první projektoval na počítači. Do té doby jsme totiž výkresy ručně rýsovali na prkně. Počítač jsme sice v kanceláři měli, ale měli jsme v něm nahraný pouze soupis materiálu. Takže když se udělal ručně výkres, technik musel spočítat všechen materiál, co na něm byl, a naklikat ho do počítače. Spolu s ručním výkresem jsme pak dávali zákazníkovi profesionálně vytištěný soupis materiálu. Podobné to bylo s mobilními telefony. Měli jsme jeden, asi pětikilový kufr se sluchátkem. S dnešním vybavením se to vůbec nedá srovnat.
Zmínil jste Michala Petrase a Vaška Lorence. Já bych ještě doplnil Vaška Rybáka (dnes vedoucí ekonomického oddělen) a vašeho syna Karla (dnes jednatel). To jsou všechno lidi, kteří jsou ve firmě od prvních roků. Co je receptem pro takovou loajalitu?
Já bych řekl, že jistá rodinná atmosféra firmy, to do té doby nikdo neznal. Přestože Doka je pátá největší firma v Rakousku, tak tam vládl jistý rodinný duch. Vždyť některé porady se konaly dokonce u majitelů doma (Pozn: společnost Doka je 100% vlastněna rakouskou rodinou Umdasch bez cizího kapitálu.). Po letech v komunismu bylo najednou jedno, jestli někdo chodí na schůze nebo je ve straně, důležitá byla ta práce, kterou jsme chtěli odvádět. Navíc v těch prvních letech to bylo obrovské nadšení z perfektního produktu a z toho, že na náš trh přineseme něco úplně nového. To jsou věci, které nás tehdy držely pohromadě a drží nás dodnes.
V roce 1993 Doka nabízela v podstatě základní systémy pro svislé a vodorovné konstrukce. Během následujících třiceti let se nabídka extrémně rozšířila.
To je pravda. Řada z těch inovací dokonce pocházela i od nás, protože jsme byli nový trh s novými požadavky a to nás všechny nutilo k hledání řešení a inovací. Tuto zpětnou vazbu od našich zákazníků a techniků jsme předávali do Rakouska, kde pak docházelo k řadě inovací i vývoji nových produktů. A samozřejmě to byl i vlastní vývoj v Rakousku, který řešil aktuální stavební požadavky a možnosti bednění v celosvětovém měřítku.
Jaké novinky v tomhle ohledu byly to nejzajímavější?
Velkou novinkou ve stavebnictví obecně byla například letmá betonáž pro mostní konstrukce. Doka obratem přišla s vozíkem pro letmou betonáž, a ten měl světovou premiéru právě u nás při realizaci jednoho z mostů přes Vltavu. Vyzdvihnul bych třeba šplhací bednění pro stavbu chladicích věží, které jsou ve tvaru hyperboloidu, a není tam jediná přímka. Přesto na to existuje systém Doka a my jsme ho nasadili například v elektrárně v Ledvicích. Představili jsme bednění pro přehrady nebo šplhací bednění pro výškové budovy. Ale stejně důležité byly i další věci jako třeba podpěrné skruže, ruční bednění Frami nebo například vlastní výrobna zvláštního bednění pro neobvyklé produkty.
Za třicet let, respektive za dvacet let co vy jste stál v čele společnosti Česká Doka, si společnost vybudovala širokou základnu loajálních zákazníků.
To ano a na to jsem patřičně hrdý. Tohle totiž není dáno jen špičkovou technologií, ale přístupem k nim. Zákazníky jsme vždy brali jako partnery a v první řadě se jim snažíme pomoci, aby jejich stavba byla snadno realizovatelná a ekonomická. To, co dělá dobrý vztah se zákazníky, je vstřícnost, ochota, profesionalita. To, že dokážeme dodat materiál na stavbu včas a v požadovaném množství i kvalitě, a zákazník se tak vůči investorovi může cítit bezpečně v tom ohledu, že dodrží termín a odevzdá dílo v požadované kvalitě. A musíme si uvědomit, že zákazník se těžko získává, ale lehce ztrácí.
Cítit se bezpečně…to jste mi nahrál na smeč. Před třiceti lety bezpečnost nebyla úplně na úrovni.
Bezpečnost je velkým tématem a Doka vždy dělala všechno pro to, aby na stavbu mohla dodávat i bezpečnostní prvky. Před třiceti lety si nikdo nedokázal představit, že stavby budou vybavené BOZP řešeními jako dnes. Tenhle vývoj je rozhodně zapotřebí, protože život máme každý jen jeden.
Vývoj nejsou jen BOZP prvky ale třeba nové digitální technologie?
Já na tohle moc nejsem. I když myslím, že mohou pomáhat, stejně to vidím tak, že beton prostě potřebuje formu a tu nenahradíte nějakým počítačovým programem. Tam je daná únosnost bednění, kvalita povrchu, statika. Bez bednění monolit prostě nepostavíte. Technologie určitě jsou do jisté míry budoucnost, ale dobrej tesař bude vždycky třeba. A já bych si přál, aby těch dobrých tesařů bylo pořád dost a aby naši zákazníci i do budoucna mohli realizovat úžasné projekty. //
Rozhodl jsem se, že chci pro Doku pracovat, když jsem se seznámil s tímto bedněním na jedné velké stavbě u bývalého zaměstnavatele. Přesvědčil mě produkt a přesvědčili mě i lidi kolem něj. Mezi ty lidi patřil například pan Klodner, který sice nebyl stavař, ale dokázal výborně zprostředkovat komunikaci mezi zákazníkem a rakouskou firmou, a to včetně technických detailů.
Česká Doka byla založená 17. června 1993. Jaké byly ty úplně první chvíle?
Zkraje nás bylo pět. Jednatelem byl pan Šitner, který už dříve pracoval v Rakousku ve společnosti Doka, já byl technik a měli jsme další tři obchodní zástupce. Sídlo jsme měli v pronajaté kanceláři v Praze 4. Postupně jsme obcházeli stavebníky a ukazovali jim výhody systémového bednění. Pro ně to byla úplná novinka a zájem byl veliký. Zákazníky jsme tak získávali poměrně snadno, ale museli jsme také dodržet slovo a dodat jim materiál na stavby. Ten se vozil nejprve přímo z Rakouska, ale po stavbách už se nevracel a zůstával u nás. Logicky jsme tak potřebovali skladové a servisní prostory, které jsme si záhy pronajali v Uhříněvsi. A pak to vlastně všechno pořádně začalo.
Měli jsme sklad, kde se čistil a připravoval materiál. Tam nastoupil Michal Petras, který se záhy potřeboval vybavit dalším týmem. Přišli noví technici, jako například Vašek Lorenc, který jako první projektoval na počítači. Do té doby jsme totiž výkresy ručně rýsovali na prkně. Počítač jsme sice v kanceláři měli, ale měli jsme v něm nahraný pouze soupis materiálu. Takže když se udělal ručně výkres, technik musel spočítat všechen materiál, co na něm byl, a naklikat ho do počítače. Spolu s ručním výkresem jsme pak dávali zákazníkovi profesionálně vytištěný soupis materiálu. Podobné to bylo s mobilními telefony. Měli jsme jeden, asi pětikilový kufr se sluchátkem. S dnešním vybavením se to vůbec nedá srovnat.
Zmínil jste Michala Petrase a Vaška Lorence. Já bych ještě doplnil Vaška Rybáka (dnes vedoucí ekonomického oddělen) a vašeho syna Karla (dnes jednatel). To jsou všechno lidi, kteří jsou ve firmě od prvních roků. Co je receptem pro takovou loajalitu?
Já bych řekl, že jistá rodinná atmosféra firmy, to do té doby nikdo neznal. Přestože Doka je pátá největší firma v Rakousku, tak tam vládl jistý rodinný duch. Vždyť některé porady se konaly dokonce u majitelů doma (Pozn: společnost Doka je 100% vlastněna rakouskou rodinou Umdasch bez cizího kapitálu.). Po letech v komunismu bylo najednou jedno, jestli někdo chodí na schůze nebo je ve straně, důležitá byla ta práce, kterou jsme chtěli odvádět. Navíc v těch prvních letech to bylo obrovské nadšení z perfektního produktu a z toho, že na náš trh přineseme něco úplně nového. To jsou věci, které nás tehdy držely pohromadě a drží nás dodnes.
V roce 1993 Doka nabízela v podstatě základní systémy pro svislé a vodorovné konstrukce. Během následujících třiceti let se nabídka extrémně rozšířila.
To je pravda. Řada z těch inovací dokonce pocházela i od nás, protože jsme byli nový trh s novými požadavky a to nás všechny nutilo k hledání řešení a inovací. Tuto zpětnou vazbu od našich zákazníků a techniků jsme předávali do Rakouska, kde pak docházelo k řadě inovací i vývoji nových produktů. A samozřejmě to byl i vlastní vývoj v Rakousku, který řešil aktuální stavební požadavky a možnosti bednění v celosvětovém měřítku.
Jaké novinky v tomhle ohledu byly to nejzajímavější?
Velkou novinkou ve stavebnictví obecně byla například letmá betonáž pro mostní konstrukce. Doka obratem přišla s vozíkem pro letmou betonáž, a ten měl světovou premiéru právě u nás při realizaci jednoho z mostů přes Vltavu. Vyzdvihnul bych třeba šplhací bednění pro stavbu chladicích věží, které jsou ve tvaru hyperboloidu, a není tam jediná přímka. Přesto na to existuje systém Doka a my jsme ho nasadili například v elektrárně v Ledvicích. Představili jsme bednění pro přehrady nebo šplhací bednění pro výškové budovy. Ale stejně důležité byly i další věci jako třeba podpěrné skruže, ruční bednění Frami nebo například vlastní výrobna zvláštního bednění pro neobvyklé produkty.
Za třicet let, respektive za dvacet let co vy jste stál v čele společnosti Česká Doka, si společnost vybudovala širokou základnu loajálních zákazníků.
To ano a na to jsem patřičně hrdý. Tohle totiž není dáno jen špičkovou technologií, ale přístupem k nim. Zákazníky jsme vždy brali jako partnery a v první řadě se jim snažíme pomoci, aby jejich stavba byla snadno realizovatelná a ekonomická. To, co dělá dobrý vztah se zákazníky, je vstřícnost, ochota, profesionalita. To, že dokážeme dodat materiál na stavbu včas a v požadovaném množství i kvalitě, a zákazník se tak vůči investorovi může cítit bezpečně v tom ohledu, že dodrží termín a odevzdá dílo v požadované kvalitě. A musíme si uvědomit, že zákazník se těžko získává, ale lehce ztrácí.
Cítit se bezpečně…to jste mi nahrál na smeč. Před třiceti lety bezpečnost nebyla úplně na úrovni.
Bezpečnost je velkým tématem a Doka vždy dělala všechno pro to, aby na stavbu mohla dodávat i bezpečnostní prvky. Před třiceti lety si nikdo nedokázal představit, že stavby budou vybavené BOZP řešeními jako dnes. Tenhle vývoj je rozhodně zapotřebí, protože život máme každý jen jeden.
Vývoj nejsou jen BOZP prvky ale třeba nové digitální technologie?
Já na tohle moc nejsem. I když myslím, že mohou pomáhat, stejně to vidím tak, že beton prostě potřebuje formu a tu nenahradíte nějakým počítačovým programem. Tam je daná únosnost bednění, kvalita povrchu, statika. Bez bednění monolit prostě nepostavíte. Technologie určitě jsou do jisté míry budoucnost, ale dobrej tesař bude vždycky třeba. A já bych si přál, aby těch dobrých tesařů bylo pořád dost a aby naši zákazníci i do budoucna mohli realizovat úžasné projekty. //
Máte otázky k příspěvku? Kontaktujte nás!