Svět techniky, jehož stavba probíhá v ostravských Vítkovicích už od loňského jara, přinese na deseti tisících metrech čtverečních řadu interaktivních expozic. Zajímavá ale bude i samotná budova, která roste s podporou bednicích systémů Doka.
Tiskové oddělení
Budova podle návrhu architekta Josefa Pleskota bude nejen sídlem expozice, ale zároveň pravděpodobně
největším interaktivním obrazem na světě. Speciální sklo na 130 metrů široké fasádě totiž bude odrážet industriální prostředí původních Vítkovic, stejně jako dění uvnitř budovy Světa techniky. Tato fasáda bude uzavírat nádvoří, jehož strop bude vynesen do osmnáctimetrové výšky jen na několika sloupech. Právě betonáž tohoto stropu byla jednou z největších výzev v rámci stavby; pro stavbu bylo třeba navézt stovky kusů podpěrných věží Staxo 100, sloupy pak byly bedněny do kruhového sloupového bednění RS. "Na celé stavbě bylo najednou nasazeno asi 30.000 m3 věží Staxo 100“, říká Daniel Šindler z ostravské pobočky Doka, „A to nejen pro podepření bednění nejvyššího stropu, ale také pro vybudování šikmých stropů, které budou zároveň tvořit podlahy hledišť v přednáškových a promítacích sálech“.
Je škoda, že při návštěvě hotového objektu si jistě jen málokdo uvědomí složitost a náročnost stavby,
která je patrná asi jen z leteckého pohledu. Na sebe navazující kruhové i rovné stěny, průvlaky, šikmé
i rovné stropy nebo vnitřní balkony a vysoké sloupy totiž vyžadovaly zručnost nejen při samotné stavbě,
ale zejména odborníky při plánování. Z bednicích systémů byla na stavbě použita celá řada: od rámových bednění Frami a Framax, přes kruhové H20 a sloupové RS po bednění stropů, podpůrné a výstupové věže Staxo, skládací plošiny pro práce ve vyšších patrech až po řadu dnes již nezbytných bezpečnostních prvků.
Vzhledem k tomu, že téměř všechny betonové povrchy byly prováděny ve zvýšené kvalitě betonu, bylo
vše navíc doplněno důrazem na takzvaný spárořez, tedy na otisk a skladbu jednotlivých bednicích prvků.
I tyto detaily byly konzultovány s autory projektu a navrženy v souladu s požadavky architektů. Spárořez pak byl kontrolován nejen na svislých, ale i vodorovných konstrukcích, kde pro bednění stropů bylo třeba téměř všechny bednicí desky umístit do předem naplánované polohy. Výsledkem pak jerozbíhající se pavučina otisků desek Doka 3-SO, která dotváří celkový pocit z technicky pojatého charakteru stavby.
Všechny práce byly komplikovány časovým hlediskem, které bylo zprvu ovlivněno složitostí základových
poměrů. Stavba totiž vzniká na místě bývalé továrny, a proto byla stále objevována nová a nová překvapení
v podobě nezmapovaných starých základových konstrukcí pod úrovní terénu. Následný posun provádění
prací do nepříznivého zimního období přinesl bohužel také další komplikace. Pro stavbu navíc bylo vyčleněno obrovské množství bednicího materiálu, zejména podpůrných věží Staxo 100, jejichž návoz
nebyl zrovna jednoduchým logistickým úkolem.
Nasazení pracovních týmů ale rozhodně stojí za to - unikátní budova Světa techniky přinese do ostravských Vítkovic další možnosti vzdělávání a kulturního vyžití. A to nejen svým obsahem, ale i budovou samotnou.
největším interaktivním obrazem na světě. Speciální sklo na 130 metrů široké fasádě totiž bude odrážet industriální prostředí původních Vítkovic, stejně jako dění uvnitř budovy Světa techniky. Tato fasáda bude uzavírat nádvoří, jehož strop bude vynesen do osmnáctimetrové výšky jen na několika sloupech. Právě betonáž tohoto stropu byla jednou z největších výzev v rámci stavby; pro stavbu bylo třeba navézt stovky kusů podpěrných věží Staxo 100, sloupy pak byly bedněny do kruhového sloupového bednění RS. "Na celé stavbě bylo najednou nasazeno asi 30.000 m3 věží Staxo 100“, říká Daniel Šindler z ostravské pobočky Doka, „A to nejen pro podepření bednění nejvyššího stropu, ale také pro vybudování šikmých stropů, které budou zároveň tvořit podlahy hledišť v přednáškových a promítacích sálech“.
Je škoda, že při návštěvě hotového objektu si jistě jen málokdo uvědomí složitost a náročnost stavby,
která je patrná asi jen z leteckého pohledu. Na sebe navazující kruhové i rovné stěny, průvlaky, šikmé
i rovné stropy nebo vnitřní balkony a vysoké sloupy totiž vyžadovaly zručnost nejen při samotné stavbě,
ale zejména odborníky při plánování. Z bednicích systémů byla na stavbě použita celá řada: od rámových bednění Frami a Framax, přes kruhové H20 a sloupové RS po bednění stropů, podpůrné a výstupové věže Staxo, skládací plošiny pro práce ve vyšších patrech až po řadu dnes již nezbytných bezpečnostních prvků.
Vzhledem k tomu, že téměř všechny betonové povrchy byly prováděny ve zvýšené kvalitě betonu, bylo
vše navíc doplněno důrazem na takzvaný spárořez, tedy na otisk a skladbu jednotlivých bednicích prvků.
I tyto detaily byly konzultovány s autory projektu a navrženy v souladu s požadavky architektů. Spárořez pak byl kontrolován nejen na svislých, ale i vodorovných konstrukcích, kde pro bednění stropů bylo třeba téměř všechny bednicí desky umístit do předem naplánované polohy. Výsledkem pak jerozbíhající se pavučina otisků desek Doka 3-SO, která dotváří celkový pocit z technicky pojatého charakteru stavby.
Všechny práce byly komplikovány časovým hlediskem, které bylo zprvu ovlivněno složitostí základových
poměrů. Stavba totiž vzniká na místě bývalé továrny, a proto byla stále objevována nová a nová překvapení
v podobě nezmapovaných starých základových konstrukcí pod úrovní terénu. Následný posun provádění
prací do nepříznivého zimního období přinesl bohužel také další komplikace. Pro stavbu navíc bylo vyčleněno obrovské množství bednicího materiálu, zejména podpůrných věží Staxo 100, jejichž návoz
nebyl zrovna jednoduchým logistickým úkolem.
Nasazení pracovních týmů ale rozhodně stojí za to - unikátní budova Světa techniky přinese do ostravských Vítkovic další možnosti vzdělávání a kulturního vyžití. A to nejen svým obsahem, ale i budovou samotnou.
Máte otázky k příspěvku? Kontaktujte nás!